For the ones who can't read "small print"...

on the picture below.

Here is the Eclipsed magazine review... 

Artrock

MARCO DE ANGELIS „The River – Both Sides Of The Story“

(theriver.it)

7 of 10 Pt.

Artverwandt: Marillion; Peter Gabriel, Pink Floyd Mit „The River“ hat der Italiener Marco De Angelis endlich seine eigene Musik realisiert, nachdem er Jahrzehnte lang für andere schrieb und produzierte. Der Chapmanstick-, Gitarren-, Bass- und Keyboardplayer hat seine musikalischen Wurzeln in den Endsechzigern und Siebzigern. Da kommt es ihm sehr entgegen, dass sein Leadsänger Marcello Catalano mal wie Peter Gabriel und mal wie Marillions Steve Hogarth klingt. Die Songs des Konzeptalbums, das sich mit den Themen Fluss des Lebens und Dualität beschäftigt, sind vorwiegend im Midtempobereich angesiedelt und besitzen allesamt eine nachdenkliche Note. Vieles erinnert an die ruhigeren Marillion-Stücke der letzten Jahre. Dafür bietet „One Love“ an Pink Floyd erinnernde Gitarren, lässt „What Do You Feel Now?“ an Alan Parsons Project denken und kommt mit „Regrets“ konzertante- sowie mit „Never Look Back“ gar ein bisschen Stadionrock-Stimmung auf. Die Stücke wurden detailreich und akribisch arrangiert, doch hätte das Drumming an der einen oder anderen Stelle durchaus variabler sein können. Dennoch ein gelungenes Debüt. 

 Top-Track: Snowbound 

The River Live Rehearsal
A short teaser from the upcoming documentary "The River Live Rehearsal - the making of a live show" Featuring: Marco De Angelis, Marcello Catalano, Cristiano Micalizzi, Max Ranucci, Claudio Perini, Francesco Luzzio, Marco Quagliozzi, Simona Rizzi, Desirèe Petrocchi, Cristiana Polegri.

Kristýna
4 stars

Ital Marco De Angelis byl po dlouhá léta znám pouze jako vyhlášený producent a hudební inženýr, nikoli jako aktivní muzikant. Málokdo tedy vedel o jeho kompozicních a interpretacních schopnostech, které v prubehu své dlouholeté práce v hudebním prumyslu nasbíral. Album The River je jeho prvotinou, na které je velmi znát dlouhá doba zrání hudebního materiálu ve skladatelove hlave, a v neposlední rade také zalíbení v progresivním rocku (v tomto prípade jeho obrození v prubehu 80. let), kterým se Marco De Angelis nikterak netají.
The River je sbírka skladeb konceptuálního charakteru, která se zabývá predevším dualitou všeho živého i neživého na tomto svete, tedy prirozenými a všudyprítomnými protiklady, které také dávají albu dovetek Both Sides of the Story. Ac bychom toto téma mohli oznacit za spíše závažnejší, téma snad až filozofického charakteru, Marco De Angelis jej na své debutní desce pojal pomerne netradicne – skladby jsou prevážne pozitivne znející, kladoucí duraz na melodicnost a prostou radost ze hry, které mají následne posluchaci zprostredkovat velice podobné pocity – tedy zejména radost, dobrou náladu. Texty se rozhodne dají oznacit za nadprumerné, ackoli jejich kvalita nemá zrovna vzestupnou tendenci a na desce najdeme i pár prešlapu (napr. Take It Away). Hudebne se deska pohybuje v mantinelech toho, cemu se ríká klasický neo-prog. Avšak narozdíl od nekterých velmi kontroverzních zástupcu tohoto žánru, na jejichž tvorbu se názory neustále rozcházejí, se Marco De Angelis pohybuje na vlnách velmi príjemné kytarové muziky, kde jsou jeho sólové nástroje preci jen mírne vycnívající, ale presto ne egoisticky vytavené do nebeských výšin. Angelis slouží celku, ale presto mu s lehkostí a grácií dominuje. A tak by to presne melo být. Nekterým skladbách výrazne pomáhá i užití Chapman Stick. Angelis je jedním z mála italských hrácu na CS, takže by bylo zrejme hloupé na svou desku nezaradit i tento velmi specifický strunný nástroj. Treba ve skladbe Black Stare ci One Love perfektne dopomáhá utvorit celek a posluchaci podsouvá opravdu nádherné harmonické party.
Instrumentálne je deska velmi dobre sestavená, jednotliví hudebníci se snaží „jen“ udelat kus poctivé práce a podílet se na této bezesporu elegantní a sofistikované muzice. Opet se zde nepredvádí žádná preludování, príklady hrácské virtuozity bychom zde jen težko hledali. Vše je ale príjemne dotažené do konce a instrumentální složka se perfektne doplnuje s tou vokální. Výber zpeváku byl zcela jiste také duležitou a nelehkou úlohou, kterou si musel Angelis pri tvorení a následném zkoušení materiálu projít. Bylo by však vhodné dodat, že si s tím poradil velmi dobre a angažování Marcella Catalana, stejne jako zbylých doprovodných vokalistu, bylo výborným krokem, který jeho hudbu posouvají do naprosto jiných výšin. Hlas Marcella Catalana není svým zabarvením pro progresivní rock, potažmo neo-prog zrovna typický, a tak tuto volbu kvituji.
Marco De Angelis me svým prvním hudebním pocinem velice prekvapil. Sám uvádí, že je velkým fanouškem progresivního rocku 70. let, na tomto albu to však vypadá, že má mnohem více v oblibe ve stejné dekáde pozvolna nastupující AOR a popularite se tešící neo-prog z dekády hned následující. Opravdu, odkazu na legendy klasického progu bychom našli pramálo, dost možná vubec žádné, avšak svým vyznením se jedná o skutecne vyzrálý hudební materiál, který – ac není tím pravým príkladem pro sluvko „progresivní“ – jiste dokáže uspokojit hudebne lacného príznivce rockové hudby à la Asia. Prímerum ke konkrétním interpretum jsem se sice chtela vyhnout, ale práve zmínení formace Asia by mohlo být dobrým vodíkem práve k Marcu De Angelisovi a jeho tvorbe.
Velmi slušná deska, která stojí za pozornost.

MARCO DE ANGELIS - "The River - Both Sides of the Story"
Marco de Angelis is an Italian composer, musician, arranger and producer with almost thirty years of experience in music. Soon or later, the musical input accumulated inside his mind should have to find an outlet to escape out in the form of some artistic expression - that is “The River - Both Sides of the Story” - a conceptual piece that presents a consistent theme throughout the various phases of its creation, execution, recording and future representation. It is not a collection of songs, but a homogeneous and coherent body of work in which lyrics, music and arrangements fuse together harmoniously within the visual and suggestive concept of a “river”, which represents the real life, sided by its two river banks, which represent the dualism in which all human beings exist. Traveling on the river, one can make a trip of self-discovery, choosing to stop on one bank or another, or can just be dragged by chance into its whimsical flowing. “The River” was independently released in 2013 and features Marco de Angelis (guitar, bass, keyboards, and Chapman stick), Marcello Catalano (vocals), Cristiano Micalizzi (drums) and gest singers that form a women’s choir. In spite of his Italian roots, the music of de Angelis has nothing to do with Italian Progressive Rock, being rather aligned with the British Style. The songs are a blend of sophisticated British Pop-Rock and World Music covered with a Neo-Progressive luster, having a resemblance with the works of “Peter Gabriel”, “Paul Simon”, “Marillion”, “Fish”, “Phil Collins”, “Simply Red”, “Coldplay”, and the latest albums of “Genesis” & “Pink Floyd”. Although the compositions emphasize the song-format (by privileging Catalano’s sensitive lead vocals), the arrangements are also adorned with beautiful passages of pianos, and have solos of synths and guitars in Neo-Prog style. Cristiano Micalizzi on the drums shows a rich rhythmical palette that includes Rock, Jazz, Brit-Pop, and World Music ethnical beats, and makes a great duo with the impressive bass of de Angelis. The moods go from slightly lively to slightly cool or melancholic; and the female backing vocals (that sing short and long “uh’s” and “ah’s”) recall “Pink Floyd” and “Paul Simon”. “The River” features 12 tracks. “Radio” (0:21)/“Tell Me Why” (5:21) is lively, driven by World Music beats and backing vocals that recall “Gabriel” and “Paul Simon”, and has Neo-Prog guitars that recall “Marillion”. Other songs have a stronger Pop-Rock appeal, but never give out the melodic solos of guitar and synths. They are “One Love” (5:21) – which recalls “Marillion” (of the last days with “Fish”), “Genesis” (pop phase), and has an instrumentation more like “Asia”; “Snowbound” (4:47) – a ballad driven by acoustic guitars, symphonic string arrangements, and keyboards that recalls “Fish” and “Coldplay”; “Never Look Back” (4:26) – a rhythmically groovy song reminiscent of “Peter Gabriel” funky-phase, but that for some reason also recalls me of “Kansas”; “Take It Away” (6:28) - which is Techno, also resembling “Peter Gabriel”; and “Fly High” (6:54) - a sunny and soaring ballad like “Genesis”, “Phil Collins”, and “Simply Red”. Intermingled with those tracks there are some introspective and slightly melancholic songs such as “Black Stare” (5:04) - driven by pianos, recalling “Marillion” (with “Fish”), ascending to a pop-commercial end; “This Time” (6:31) - another “Marillion” with “Fish” kind of song that grows with more drama later; and “Regrets” (7:51), which has a touch of “Pink Floyd”, “Phil Collins”, and “Marillion”, ending with great melodic guitar solo. The song “What Do You Feel Now?” (6:17) tends to the Electronic Progressive style, having sound effects and instrumental passages influenced by “Eno”, “Parsons”, “Pink Floyd” (with highlight for the vocals and bass), and even “Manfred Mann” (on backing vocals); while the closing track “Our Trail Of Tears” (9:20) begins Popish (think of “Phil Collins” or “Simply Red”) and grows like a “Marillion” song of the “Hogarth” phase, being crowned with a typical Neo-Prog solo that vanishes into a man’s speech thanking the audience for winning a prize. “The River” is a solid work by Marco de Angelis, but as the music stays on the bordering line between sophisticated British Pop-Rock and typical Neo-Progressive style, a shall recommend this album only for fans of “Marillion”, the latest albums of “Genesis” & “Pink Floyd”, the solo works of “Peter Gabriel”, “Fish”, and “Phil Collins”, and fans of “Simply Red”, “Coldplay”, and “Paul Simon”. Band members and collaborators involved in Marco de Angelis/The River are: Marco de Angelis - Guitar, Bass, Keyboards, Chapman Stick; Marcello Catalano – Vocals; Cristiano Micalizzi – Drums. Guests: Désirèe Petrocchi; Simona Rizzi; Susanna Stvali; Fabiola Torresi; Sara Berni - Backing Vocals. All songs written and arranged by Marco De Angelis, except: “Our Trail Of Tears” written by Marco De Angelis / Puzzle. All lyrics by Marco De Angelis, except: “Tell Me Why”, “Black Stare” (Marco De Angelis / Odette Albani); “Our Trail Of Tears” (Marcello Catalano) & “Snowbound” (Sham Hinchey). Produced by Marco De Angelis; Recorded, Engineered & Mixed by Marco De Angelis; Acoustic guitars session recorded by Maurizio Capitini; Additional post-pro mixing by Fabrizio Facioni. Recorded at Soundtrack Studio & Revolver Studio; Mastered by Sue Brown at The Crypt Mastering... (Comments by Marcelo Trotta).